Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eduard Domalíp

Narozen 23.3. 1938 v Mladé Boleslavi

Po základní škole absolvoval Automobilní průmyslovou školu v Zábřehu na Moravě.

Již během studií na střední škole začal s výrobou prvních modelů podle výkresů tehdejšího průkopníka modelařiny pana Lišky. Ke stavbě používal dostupné komponenty jako kolečka od firmy Merkur a jako pohon nezřídka využíval motůrky z leteckých přístrojů vraků německých letadel, kterých zde po válce bylo nepřeberné množství.

Během absolvování povinné vojenské služby ve Šternberku opět využíval možností místa a kontaktů kde se nacházel a pravidelně shromažďoval zinkový plech, který byl tehdy vystýlkou muničních beden, aby ho později využíval na stavbu lokomotiv – v té době vznikla E499.0, 354.1 hektor, věžák aj.

Po vojně ho dokonce přesvědčil tehdejší ředitel průmyslové školy v Karlových Varech, k prodeji několika modelů, které zrovna měl, šlo o 354.1, 4 osobní vozy, vežák s přípojným vozem, hektor a 6 nákladních vozů. Tehdy za ně utržil 8 tisíc korun, což byly poměrně veliké peníze.

V roce 1960 vznikly jeho známé modely karkulky a rosničky0-444.jpg

V roce 1963 následuje 414.0 heligon

1963 vzniká Ostrovský klub, který zakládá pan Jiří Šmíd.

Pan Domalíp začíná od roku 1966 pracovat jako náčelník lanovky na Klínovci a ve stejné době se stává členem ostrovského klubu. V této době začíná přibližně 15 letá éra ostrovského klubu, kdy vzniklo několik kolejišť, často z důvodu, několikanásobného stěhování prostorů, ve kterém klub působil. První kolejiště byla postavena na tříkolejnicovém systému na dutých plechových kolejích, což vedlo ke snaze začít si vyrábět vlastní kolejivo, neboť na českém trhu, nic podobného neexistovalo. Proto vznikla válcovací stolice vlastní výroby na ruční pohon, kde se z hliníkového drátu válcoval kolejnicový profil. Pražce vzikaly též vlastní výrobou odléváním z epoxidové pryskyře do lukoprenových forem. Tím se jim podařilo v té době v podstatě vytvořit si vlastní flexibilní kolejový systém, díky čemuž se nemuseli dále nijak omezovat při projektování dalších kolejišť. V neposlední řadě šlo také o to, že všechny komponenty k výrobě šly využít z erárně dostupného materiálu.

Několik posledních let v Jáchymově pracuje jako řidič autobusu na trase Ostrov – Jáchymov

V průběhu 70. Let vznikají jeho nejznámější modely - 434.2, 275.0 nebo 354.7 – s poslední jmenovanou dokonce vyhravá 1. Umístění v mezinárodní soutěži ve švýcarském Lucernu.

Na začátku 80. Let se podruhé žení a stěhuje do Mimoně.

Na konci 80. Let nastupuje do lokomotivního depa Česká Lípa jako mechanik kolejových vozidel – kde pracuje až do svého odchodu do důchodu na konci 90. Let. Na tomto pracovišti působil mj. jako hlavní iniciátor znovuzrození a renovace historického motorového vozu M120.4087, který nakonec skončil v nedokončeném, ale jinak plně pojízdném stavu v Chomutovském spolku Lokomotiv.

I během svého působení v rámci renovace skutečného kolejového vozidla ho neopouští chuť modelařit a současně vzniká epoxidová stavebnice věžáku a dále s využitím těchto zkušeností velmi zdařilý a žádaný model M 131.1.

Kromě obrovského množství vykonané práce za sebou zanechal Eda Domalíp také 4 syny, kterým se snažil někdy více, někdy méně úspěšně předávat své zkušenosti – díky čemuž jeho celoživotní snažení nezůstalo nevyužito a bude mít nadále pokračování jak si vždy velmi přál.domala--p.jpg

Zemřel dne 28.6.2015 ve věku 77let, kdy I v posledních dnech měl na stole své dílny v Mimoni rozdělanou nikdy nekončící práci, která bez nadsázky byla celým jeho životem.